Šance pro Jakuba

České Budějovice / Sbírku organizuje Eva Šebíková

sbírka byla ukončena 12.05.2020

vybráno 459 500 Kč

z cílové částky 440 000 Kč

104.43 %

Kuba je skromný kluk, dříč a sportovec. Svůj život zasvětil přírodě a její ochraně. Prosincový den v roce 2017 všechno změnil. Kuba se zranil při práci, kterou miloval. Spadl ze stromu a těžký pád skoro nepřežil.

Kromě mnoha zlomenin se objevilo krvácení do mozku. Jakub upadl na 2 měsíce do kómatu a rodina zažívala beznaděj. Lékaři vyslovili větu, kterou nechce slyšet žádný rodič. „Váš syn se neprobere.“ Mýlili se. Postupně se prognózy zlepšovaly, ale stále nebylo vyhráno – bude ležák, nikdy nebude chodit.

Tenhle kluk, ale věděl, že bez dřiny to nepůjde. Díky absolvování sportovního gymnázia, kde osm let plaval, měl potřebnou disciplínu. Po více jak půl roce v nemocnicích, se pustil do boje. Jóga, akupunktura, biofeedback, hipoterapie, plavání, fyzioterapie, kognitivní trénink, němčina. Kousek po kousku. Sám a sám. Každý den od rána do večera.

Dnes už sám chodí, nemá však potřebnou stabilitu a rovnováhu. Nějakou dobu ještě potrvá, než bude zase dobře mluvit a zmizí dvojité vidění. Ale je to bojovník. Chtěl by se vrátit do normálního života, dodělat si doktorát, a hlavně pomáhat stejně postiženým lidem a dětem. Těm by chtěl předávat své zkušenosti.

Zbývá kus cesty. Na té by mu pomohla léčba kmenovými buňkami, která u nás bohužel není hrazena zdravotní pojišťovnou. S malým invalidním důchodem a příspěvky na péči na tuto léčbu nedosáhneme. A tak touto cestou prosím všechny dobré lidi o pomoc. Každá drobná částka pomůže k tomu, aby se mohl Kuba vrátit zpátky do života.

Děkujeme z celého srdce. Máma Eva a Jakub

15. 04. 2020

09. 05. 2020

nemocnej zdraví zdravý

Dlouho jsem se neozval, avšak stále žiju. Taky je načase, abych vás opět oblažil nějakým literárním skvostem. Tohle jsem před pár dny psal jedné spolutrpitelce. Jen bych požádal, netřeba mi dodávat sebedůvěru, tý mám fakt dost, viz. tyhle řádky. Nervy u jinak zdravého občana totiž svojí obnovu neskončí někde na půlce cesty a já budu mít po zbytek života nějaký symptomy, ale říkám to pořád :začít se musí hned a pokračovat pořád dokud je co obnovovat. Vyžaduje to však hodně trpělivosti a peněz, někdo mě musí živit a šatit, když já budu pěkně cvičit. Stran tý trpělivosti, to bude (zřejmě) důvod, proč mi v Kladrubech říkali, že chodit nikdá nebudu (protože kdo má tu trpělivost), ono je pro lidi obecně pohodlnější sedět, bejt v klidu, případně hrát hry (viď Jardo), ne ale pro mě. Já jsem třeba před rokem a půl v Kladrubech tvrdošíjně poposedával na lůžku a zvedal se z vozejku, až mi zesílily nohy a já mohl začít s dřepama a hurá, chodit s holí. Dneska už chodím normálně, mám ale parézu, ta se mi teď trochu zhoršila, protože jsem na konci dubna nelenil a zkusil, jestli už nezvládnu vozit kolečkem dřevo. Jo, ale noha mě bolí vskutku značnou měrou. To je ale v pohodě, vždyť, co bolí, to se hojí. Jenom trochu nerozumím zraku, svět je pořád dvojitej. Oni ale říkaj, že zrakovej nerv je strašně těžkej na obnovu. Někdo by mohl namítnout, zrakový cvičení, okej, ale já mám třeba pořád trochu problém polykat (i to ovládá mozek), takže to mám 1000x denně naprázdno polknout? Jasně jsme kluci šikovný, takže na každej symptom bysme něco vymysleli. Ono to ale funguje jinak. Když si představíte mý problémy jako takovou piramidu, kde na vrcholu je ta paréza- nestabilita, ostatní jsou pod ní a mě bude stačit řešit akorát tu parézu a ostatní věci odejdou s ní. Teď jak jí vlastně řešit? No pořád tím hloupým cvičením (což koresponduje se zjištěními vědců v poslední době) dokola a dokola a furt to samý, až se člověk narovná a rozchodí a pak i rozběhá. Důvod, proč se to ne každýmu podařía něco třeba zůstane je ten, že člověk přestane moc brzo. Mozek je totiž plastickej (o tom zas jindy) po zranění jenom krátkou dobu, záleží na typu poranění, jeho závažnosti a tak. Pár měsíců až pár let je ta doba. No tady to je:
Dobrý den, prosimvás mě taky říkali, že nebudu chodit a už chodim. 1. rok s holí, 2. rok pokusy bez + let do Kanady pro brainport 3. rok bez, ale mám pořád parézu, bolí no značně, chce to ale tzv. holistickej přístup k řešení, trénuju skoro furt, učím se němčinu a anglinu, lumosity (doporučuju) rozhodně netrávím čas zbytečnejma cvičeníma (zrak, řeč, určitě bysme něco vymysleli na zbytkovou dystaxii), nevím tedy, co máte za symptomy, ale vzhledem k tomu, že máte mrtvici (jako já), tak to není nic fatálního. Mozek je totiž něco mezi orgánem a svalem, dá se úplně zahojit, ale nejde o tom jenom žvatlat, musí se makat a to hned a furt, nervy dorůstaj jenom pohybem (to je dokázaný), kmen. buňky Vás zbaví symptomů, jenom, když nebudou nijak závažný, zachránit se ale musíte sama, jako já, tak vstávat a cvičit!

a ještě k tomu mám teď už zoperovanej loket, taky to bolelo, takže vidíte jak jste v pohodě
👶

27. 04. 2020

volání do tmy z fb

tady je bez úprav, co jsem posílal kamarádce, protože už víte KOMU to kupujete, někdo ale možná neví CO kupuje. Nechci machrovat, detaily pořád ještě nevím, ale tyhle informace jsem sháněl dlouho, jistej vším si nejsem a celkově toho je k mání strašlivě málo, jestli by někdo věděl víc, tak sem s tím prosím. Tady to je:

khele, k.buňky máme v těle všichni, to je důvod, proč chodim, mluvim a je to furt lepčí, akorát sou líný a je jich málo, proto se nedávno přišlo na to, jak je bezpečně dostat do těla: vezme se tkáň, kde spí (tuk, k. dřeň), z tý se vykultivujou a píchne se to zpátky, dřív, jde to rychle, takže ne ZAS tak dřív se píchly do mozku, nebo páteře, dneska (asi) jenom do žíly, dělá se to nejlíp z vlastních buěk, dárcovský bejvaj maligní a tělo se jim zpravidla brání, teď proč vlastně: tydle buňky jsou jako taková platforma pro výrobu specifickejch buněk (v mým případě hlavně nervovejch) v těle, po aplikaci abysme jim řekli, jaký maj bejt, musíme v případě nervů, hodně cvičit a přemejšlet + to má ještě ten vedlejší účinek, že člověk (zřejmě) omládne a začnou mu víc růst vlasy, to si myslím a těžko říct, jestli správně, jenom bych tě poprosil, abys to kdyžtak hodila na fb, snad se k tomu někdo zkušenější vyjádří, nad tou kultivací jsem bádal, ale je to trochu už vyšší dívčí, taky nevím, proč se to lidem píchá do kloubů a ne do krve, jak to bude u mě. A ještě, nejsou to jenom obyčejný stavební cihly, který nahradí, co je třeba, ale pro organismus to je takovej balík regeneračních informací, na kterej odpovídá náš systém psychicko-neuro-endokrinně-imunní (PNEI). viz. http://www.thankstem.it/en/stem-cells/

23. 04. 2020

Protože se mé včerejší "výplody choré mysli" setkaly s pochopením, připadá mi vhodné podělit se s vámi o kousek mého soukromí. Nedělá mi to nejmenší potíže, po pobytech v různých nemocnicích a všelijakých uzdravovacích zařízeních jsem o tento prchavý pocit ochuzen. Ale jinak to nešlo, kdo tam někdy byl, ví. Naopak tímto bych rád poděkoval lékařům, sestřičkám, fyzioterapeutům, kuchařům, paním uklízečkám, prostě všem, kdo se o mě starali a kdo mi naslouchal. A teď k věci. Za svoje peníze si nekupujete utrápeného chudáka, ale člověka s jasnou vizí. Den mi začíná asi před 7, pak si udělám obligátní kaši, záchod a jde se trénovat. Prvnímu tréninku říkám kombinovanej, jsou to dřepy na špičkách (50), zvedání špiček v podřepu cik cak (50), dřepění na špičkách (pár minut), výpony (50), dřepění opět, zvedání špiček ve stoji (100-200), pak žíněnka záda s míčem, svíčkování, pak guma stahování triceps (p. ruka), horní kladka, guma záda a mezilopatkový, pak činky mrňavý ramena, protažení p.zápěstí o podlahu, pokusy o klik proti stěně. A je tak půl 10, čápování (předvoj pochodování, což je předvoj běhání), dám Lumosity, začnu němčinu, anglinu (na netu) a je 11. Po o mě čeká zase ranní trenál s tím, že na zemi se věnuju hlavně mezilopatkovejm (můj somatotyp na ně trpí), zmlátím box. pytel a jdu ven zpravidla stříhat větve, během odpoledne ještě různě gumy, horní kladka a tak. Večer už únavou sotva blekotám. Tohle píšu proto, abyste viděli, co si kupujete, do léčby k.b. je mojí povinností vstupovat max. připravenej, protože kdo o tom něco ví, tak je mu známo, že k.b. mají moc mě zbavit symptomů, ale jen, když skoro žádný mít nebudu. Takže ještě jednou děkuju a NEZKLAMU.

23. 04. 2020

Asi dlužím pár řádků, protože se o mě tak pěkně staráte. V prosinci 2017 jsem utrpěl, lekaři (lekat), tomu říkají polytrauma, prostě těžký TPM (což vykrystalizovalo v mrtvici s pár bonusama pro náročné uživatele) a rozdrcenej loket, vedle toho proražená slezina, zlomený žebra a hlavně vyraženej dech. Ty zranění myslím jsou dost už na hraně. Pro moje tělo to byla zatěžkávací zkouška, že ale opravný mechanismy probíhaj, je jasný, i když z toho videa to vypadá mizerně, ale zkuste si hupnout z 11-13 metrů, probíhaj ale veeelmi pozvolna - minulej rok touhle dobou jsem chodil s hůlkou ohlej jak paragraf. Ty kmenový buňky, který mě zvedly z vozejku teda v těle mám, ale stejně jako u ostatních jsou patřičně líný a je jich málo. Takže bych velmi chtěl dostat dávku těchhle pluripotentních pašáků z vnějška na podporu vlastní regenerace a děkuju, že mi v tom pomáháte 👶.

18. 04. 2020

Lidé drazí, nevíme jak poděkovat. Slova díků jsou jak chmýří ve větru. Nevíme jak bychom je zhmotnili. Chtěli bych osobně poděkovat každému z Vás zvlášť, ale to nejde. Neznáme u mnohých ani jména. A Vaše vzkazy jsou úžasné. Dodávají nám obrovskou energii. Děkujeme, děkujeme, děkujeme. Jednou uděláme velký slet. To by bylo super. Máme Vás rádi. Jste náš motor. Zdravíme všechny !!! Šebíci 
16. 04. 2020

Máme slzy v očích. Vůbec jsme nečekali takovou reakci za pár hodin a v této složité době. Děkujeme strašně moc. Zdravíme všechny. Budeme podávat hlášení a fotky jak Kuba cvičí. Ještě jednou moc děkujeme. A všechny moc zdravíme. Šebíci

Příspěvky 393

Další