S manželem Honzou, dvěma pejsky a kocourem bydlíme v domku v Lidicích. Žije se nám tu hezky, se všemi radostmi i starostmi, které život přináší. Doposud jsme si vždycky společně poradili. Přestáli jsme i moji operaci mozkového nádoru. Klepu na dřevo, vše dobře dopadlo, jen jsem zůstala v invalidním důchodu. Honza mě tehdy neskutečně podržel a o všechno se postaral. Teď je řada na mě, abych mu byla oporou.

Honza věnoval třicet let života službě u policie, poslední roky jako velitel operačního střediska v Ruzyni s kolegy koordinuje lety policejních vrtulníků – třeba když pátrají po pohřešovaných, monitorují dopravu nebo letí se záchranáři pomáhat zraněným. Letecká služba je nejen díky skvělým kolegům Honzovou srdeční záležitostí, zvládal sloužit i 24hodinové směny a ve volném čase připravoval třeba letecké kalendáře, které visí na stěnách nejen mnoha „vrtulníkářům“.

Teď ale musel Honza vyměnit policejní operační středisko za nemocniční pokoj. Čtvrtek 11. června nám obrátil život naruby. Když jsme spolu ten den ráno mluvili, ještě ležel v posteli a říkal, že si chce trochu přispat. Jakmile vstal, upadl a vůbec nemluvil. Ještě sešel ze schodů do přízemí, kde si chtěl sednout, ale zvrhnul se i s křeslem a stolkem. Hned jsem volala záchranku a diagnóza záchranářů, kteří k nám rychle přijeli, byla jasná: cévní mozková příhoda – mrtvice.

Honzu odvezli do nemocnice v Kladně na vyšetření, které podezření na CMP potvrdilo, a následoval převoz na pražskou Homolku, kde ho doktoři ihned operovali. Podařilo se jim ho zachránit, ale Honza zůstal částečně ochrnutý.

Nebudu popisovat, jak jsem si „užila“ pohřešování manžela, když ho po pár týdnech přeložili z Prahy zpátky do Kladna a několik hodin mi nikdo nedokázal říct, kde Honza leží, než jsme se znovu našli. Důležité je, že se jeho stav pomalu zlepšuje, obden za ním jezdím do rehabilitačního centra v kladenské nemocnici. Honza ale stále nemůže hýbat pořádně rukou a nohou, bude potřebovat ještě další rehabilitace, aby se mohl naplno vrátit do života.

Právě na další rehabilitace, které neuhradí pojišťovna, použijeme výtěžek této sbírky. Vím, že málokdo to má dnes lehké, pokud byste ale sami do sbírky mohli přispět, třeba i malou částkou, nebo o ní dali vědět ve svém okolí, budu Vám nesmírně vděčná. Stejně jako jsem vděčná všem, kteří nám doteď nabídli pomoc, obzvlášť Honzovým kolegům od policie.

S úctou

Dana Vykoukalová