Luboši nenecháme tě v tom!

Chtěl by jsem poděkovat za všechny zprávy, za veškerou projevenou soustrast. Omlouvám se že nevyjádřím vděk každému zvlášť, ale není to v mých silách. Ohromné množství vzkazů zde a na facebooku, množství zpráv sms, množství e-mailů, mne utvrzuje v tom že Lucinka byla výjimečná žena. Dovoluje mi uvědomit si jaké jsem měl ohromné štěstí, že zrovna já, jsem se mohl na Lucinku dívat, hladit ji, poslouchat, žít s ní, pracovat s ní, sledovat její pohyby, její myšlení, její energii, že já jsem s ní mohl prožít velký kus života, mohl jsem ji líbat, milovat se s ní.. mohl jsem se s ní hádat, diskutovat, nebo jen tak odpočívat… učit se od ní, učit ji….. miloval jsem ji a ona milovala mne, byli jsme jedno a zůstaneme….

Děkuji všem kdo se za ní pomodlil, kdo se za ní modlí, kdo na ni vzpomněl, kdo na ni vzpomíná, kdo vypráví zážitky s Lucinkou ostatním… kdo při myšlence na ni pláče, i tomu kdo se usmívá...děkuji všem co zapálili svíčku i těm kdo ji zapalují a budou zapalovat každý den stejně jako já, děkuji všem kteří soucítí s námi.

Děkuji, že jsem měl možnost uvidět jakými jsem obklopen LIDMI, kamarády, myslel jsem že dnes je jiná doba, že má každý plno starostí, ale mýlil jsem se… mýlil jsem se ve spoustě z Vás. Děkuji že jste.

Žádná slova byť sebelépe míněná nikdy nevrátí Lucinku, nikdy nezmenší můj bol, nezmenší bol nejbližších, jen mu dají smysl, jen víme že v tom nejsme sami a to je velká podpora. Co má bolet nechť bolí…

Mne teď čeká spousty práce, udržovat farmu tak jak mne to Lucinka ukázala, žít život s Aničkou, s nejbližšími tak jak mi to ukazovala, mít radost z maličkostí a hlavně dělat radost ostatním.. jen tak, tak jak to dělala ona, vymýšlet spousty kravin a překvapení, vnímat lidi kolem a plnit jim přání, tak jak to Lucinka uměla, nebýt líný ale vše dělat se zodpovědností a pečlivě a se smyslem jak to dělala ona… ale i odpočívat jak jsem to dělal já….

Zítra než se zatluče rakev, budu mít poslední příležitost Lucinku vidět, políbit ji, pohladit a dát jí do ruky napsaný vzkaz, který si už nepřečte, vyjádření neskutečné lásky a obdivu… Zítra to bude naposledy, potom už jen v mé hlavě a vzpomínkách, nikdo mi ji nevrátí, Od zítra mi zbude jen víra že se někdy opět potkáme, od zítra začne moje zkouška zda jsem se dokázal naučit tomu čemu jsem měl..

V tom mi váš přístup pomáhá, ještě jednou Všem děkuji, za sebe za Aničku, za Libušku, za Zuzku, za Honzu, za Janu, za Jirku vlastně za všechny kteří jste ji měli rádi, za všechny kteří jste s námi byli na té poslední nelehké cestě… nezlobte se že Vás všechny nevypíšu, však vy sami víte… komu děkuji...

S úctou a láskou Luboš