Důstojné bydlení pro Gabrielu s vadou srdce

Jmenuji se Gabriela a jsem kardiak. Před dvěma lety jsem po selhání srdce ve svých 48 letech málem nepřežila. Po operaci, kde mi voperovali mechanickou aortální chlopeň, jsem odkázaná na léky a speciální dietu. Od té doby bojuji o svůj život i důstojné podmínky k bydlení. Na mou nemoc se přišlo velmi pozdě, až když jsem v roce 2019 skončila v nemocnici kvůli kolapsu.

Diagnostikovali mi vrozenou vadu a srdce již bylo na tolik poškozené, že mi stále hrozí selhání a smrt. V mé aktuální zdravotní neschopnosti si nemohu našetřit na kauci, kterou pronájem bytu zahrnuje. Proto žiji téměř 10 let ubytovně.

Během předchozích let, jsem se vždy zvládala postarat sama o sebe i o své blízké. Nyní ale kvůli mému handicapu a těžké životní situaci nejsem schopná být stoprocentně soběstačná tak, abych si zajistila byt.

Čekám nyní na schválení invalidního důchodu, jsem na úřadu práce a přivydělávám si pouze brigádním úvazkem v call centru. Bohužel mi toto téměř nevystačí ani na životní minimum, natož abych ještě ušetřila něco bokem. Kromě ubytovny (5890,-) si musím ještě hradit léky a warfarinovou dietu, které mě společně drží při životě. Nemám bohužel šanci získat byt od města, ani lepší práci, kterou bych se svým fyzickým omezením mohla vykonávat. Musím se vyhýbat infekčním nemocem, kvůli nebezpečí infekce srdce. 

Vychovala jsem 3 děti a celý život jsem pracovala, abych nás uživila. První zlom přišel v roce 2010, kdy mi onemocněla maminka, to byla pro mě osudová rána. Mamince diagnostikovali rakovinu a já se o ni 7 měsíců starala 24/7 až do její smrti. Po této zkušenosti jsem utrpěla posttraumatický šok a v roce 2013, kdy to chvíli vypadalo, že se mi zase začne dařit, přišla povodeň, která mi vzala dům. (Dům nebyl pojištěn z důvodu 3. povodňové zóny.) Tato ztráta byla v mém životě další nenávratnou, čímž to ale bohužel neskončilo. Od té doby žiji na ubytovně. To je občas poměrně dost rušné nejen kvůli sdílenému sociálnímu zařízení.

S vaší pomocí bych ráda dožila svůj život aspoň trochu důstojně bez obav o své zdraví a ve strachu z dalšího dne.